Súd zaviazal žalovaného vydať a navrátiť žalobcovi, registrovanej cirkvi – právnemu nástupcovi Ostrihomskej kapituly, vlastníctvo k žalovaným nehnuteľnostiam.
Súd dospel k záveru, že žalované nehnuteľnosti prešli do vlastníctva štátu z vlastníctva právneho predchodcu žalobkyne spôsobom uvedeným v § 3 ods. 1 písm. h/ citovaného zákona, teda bez právneho dôvodu. Žalovaný argumentoval, že nie je možné uplatniť reštitúciu, nakoľko v prípade žalovaných nehnuteľností išlo o opustenú vec.

Stěžovatel svou ústavní stížností napadl rozsudek Nejvyššího správního soudu tvrzením, že jím byl (jako právnická osoba sdružující občany) výrazně zkrácen na svém právu účasti na rozhodování a zejména na právu na soudní ochranu garantovaném ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh stěžovatele na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2009 Zastupitelstva obce Petkovy - územního plánu obce. Stěžovatel je občanským sdružením , které sdružuje občany z obcí ležících na území přírodního parku Čížovky. Předmětem činnosti (slovy občanského zákoníku též účelem, resp. hlavní činností) spolku je ochrana přírodního a krajinného prostředí včetně jeho kulturních a historických hodnot. Výše uvedené opatření obecné povahy stěžovatel soudně napadl proto, že podle svých tvrzení byl jeho vydáním zkrácen na svých právech nezákonným postupem obce Petkovy, což mělo za následek nezákonnost územního plánu.

Žalobkyňa sa domáhala, aby súd uložil žalovanému povinnosť vydať jej nehnuteľnosti, ktoré boli odňaté Rímskokatolíckej cirkvi. Súd prvej inštancie zamietol žalobu s tým, že zo strany žalobkyne nebola splnená podmienka v zmysle ustanovenia § 2 ods. 1 zák. č. 161/2005 Z. z., nakoľko vychádzajúc z údajov z katastra nehnuteľností sa nejedná o poľnohospodársku pôdu, hospodárske budovy a iné stavby patriace k pôvodnej hospodárskej usadlosti. Odvolací súd rozsudok súdu prvej inštancie v časti týkajúcej sa vydania nehnuteľnosti potvrdil.

Proti rozsudku odvolacieho súdu podala žalobkyňa dovolanie, ktoré odôvodnila tým, že výklad a aplikáciu ustanovenia § 2 ods. 1 citovaného zákona nemožno obmedziť len na jeho znenie, v ktorom je slovné spojenie ,,ktoré tvoria“, a z toho vyvodiť, že vlastnícke právo sa vracia len k tým (v citovanom ustanovení taxatívne vymedzeným) nehnuteľným veciam, ktoré spĺňajú vymedzený charakter v čase vydávania, resp. účinnosti citovaného zákona.