K právnej subjektivite „historických“ právnických osôb založených cirkvami

Okresní soud zastavil řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti, neboť žalobkyně – Mešní nadace – neměla podle jeho názoru způsobilost být účastníkem řízení jako právnická osoba. Mešní nadace nebyla zapsána v rejstříku právnických osob na Ministerstvu kultury podle zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Podle § 4 odst. 3 tohoto zákona lze za právnickou osobu považovat jen registrované církve a náboženské společnosti. Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně potvrdil napadeným usnesením výrok nalézacího soudu. Zároveň zamítl návrh odvolatelky na vstup stěžovatelky do řízení místo původní žalobkyně, jež byla zdůvodněna jejím sloučením se stěžovatelkou rozhodnutím plzeňského biskupa.

Ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, jež stanoví, že církve a náboženské společnosti jsou právnickými osobami, nelze vykládat tak, že vylučuje právní subjektivitu právnických osob založených církvemi dle jejich vnitřních předpisů, jejichž právní subjektivita byla založena na základě již zrušených právních předpisů. Obecné soudy tím, že nezkoumaly, zda příslušná právnická osoba založená dle vnitřních předpisů církve, není v konkrétním případě také právnickou osobou dle státního práva, porušily právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.