Najvyšší správny súd ČR z 1.10.1924 - Rozpustenie spolku
Naříkaným rozhodnutím neschválil žalovaný úřad stanovy stěžujícího si spolku předložené k revizi z toho důvodu, že dle úředního zjištění spolek nedodržuje svých stanov a neprovádí kulturní činnost v stanovách vytčenou, ale pěstuje toliko hru v karty. Proto pak zároveň rozpustil spolek ten a nařídil příslušnému župnímu úřadu, aby podal návrh na opatření ohledně majetku tohoto spolku.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nejvyšší správní soud takto:
V naříkaném rozhodnutí obsaženy jsou dva výroky, vyslovující jednak vrácení a neschválení předložených stanov, jednak rozpuštění stěžujícího si spolku.
Podle slovného znění naříkaného rozhodnutí bylo žalovanému úřadu důvodem pro neschválení předložených stanov úřední zjištění, dle něhož spolek nedodržuje svých stanov a neprovádí kulturní činnost ve stanovách vytčenou, ale pěstuje toliko hru v karty, důvodem pak pro rozpuštění byla mu ta skutečnost, že předložené stanovy nebyly schváleny. O žádném z těchto výroků nelze uznati, že by byl ve shodě se zákonem.
Pokud jde o neschválení předložených stanov, plyne už z věci samé, že předmětem úředního výroku může býti pouze obsah stanov těch, t.j. shodují-li se jednotlivá ustanovení těchto stanov, zejména pokud jde o účel, činnost, jakož i vnitřní a vnější zařízení spolku se zákonnými normami o tom vydanými. Otázka, zda-li spolek dodržuje stanovy, jež si byl sám dal, či vybočuje-li z nich, nemůže však býti vůbec předmětem výroku úřadu, když jde o schválení či neschválení předložených stanov.
Leč ani pro rozpuštění stěžujícího si spolku není v naříkaném rozhodnutí uveden žádný zákonný důvod. Jak již shora uvedeno, vyslovilo naříkané rozhodnutí rozpuštění spolku jen z důvodu toho, že stanovy spolku nebyly schváleny. Nejvyšší správní soud vyslovil již opětovně, zejména též ve svém nálezu Boh. 2117 adm. právní názor, že okolnost, že stanovy spolku po právu již existujícího nebyly úřadem schváleny, není ještě sama o sobě důvodem pro rozpuštění spolku. Při názoru tom setrval nejvyšší správní soud i v daném případě. Leč i kdyby bylo možno pojímati naříkané rozhodnutí tak, že chtělo o důvod, jejž uvedlo pro svůj výrok o neschválení stanov, opříti také svůj výrok ohledně rozpuštění spolku, nebylo by lze důvod ten považovati za dostatečný, neboť § 113 ústavní listiny stanoví v odst. 2. výslovně, že spolek může býti rozpuštěn jen, když činností jeho byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád. V pouhém neplnění všech úkolů, jež si spolek nějaký za cíl vytkl, nebo v pěstování hry v karty nelze však - bez přistoupení zvláštních nějakých okolností - spatřovati ještě porušení ani trestního zákona ani veřejného pokoje a řádu. Když tedy žalovaný úřad nezjistil žádných zvláštních okolností, jež by nečinnost spolkovou a ono pěstování hry v karty nějakým závadným způsobem kvalifikovaly, nelze jeho odůvodnění považovati za dostačitelné, aby jím po zákonu mohlo býti odůvodněno rozpuštění spolku, pročež slušelo naříkané rozhodnutí ve všech jeho směrech zrušiti jako nezákonné.