Ústavný súd ČR z 21.11.2007 - K právní subjektivitě tzv. historických církevních právnických osob
- V záhlaví uvedeným rozhodnutím Okresní soud v Karlových Varech (dále též "nalézací soud") zastavil řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti, neboť žalobce, tj. Mešní nadace děkana Josefa Schönigera Olšová Vrata (dále též "mešní nadace"), dle jeho názoru neměl způsobilost být účastníkem řízení jako právnická osoba, postrádaje tuto způsobilost z důvodu nezapsání v rejstříku právnických osob na Ministerstvu kultury podle zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Krajský soud v Plzni (dále též "odvolací soud" či "krajský soud") k odvolání žalobce potvrdil výrok nalézacího soudu; v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce nelze podřadit pod ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku (dále též jen "o. z."), neboť by tak muselo být stanoveno přímo zákonem, což se nestalo; z dikce ustanovení § 4 odst. 3 tehdy platného zákona č. 308/1991 Sb. vyplývá, že za právnickou osobu lze považovat jen registrované církve a náboženské společnosti. Zároveň zamítl návrh odvolatele ze dne 25. 4. 2005 na vstup Římskokatolické farnosti Stanovice do řízení místo původního žalobce, zdůvodněný ze strany žalobce tím, že Mešní nadace děkana Josefa Schönigera Olšová Vrata jako žalobce ve výše uvedených sporech byla rozhodnutím plzeňského biskupa Mons. Františka Radkovského dnem 30. 11. 2001 sloučena s Římskokatolickou farností Andělská hora; tato farnost pak byla rozhodnutím téhož biskupa sloučena dne 31. 12. 2004 s Římskokatolickou farností Stanovice jako církevní právnickou osobou.
- Stěžovatelka ve formálně bezvadné a k projednání plně způsobilé stížnosti ze dne 27. 1. 2006 tvrdila porušení práva zakotveného v čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), kterého se měly obecné soudy dopustit tím, že "registrační princip platící pro církve a náboženské společnosti samotné bez dalšího vztáhly i na organizační složky církve a z důvodu absence evidence předmětné mešní nadace v rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb. dovodily, že se nejedná o subjekt s právní subjektivitou.". Stěžovatelka dále namítla porušení práva garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny, potažmo v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") tím, že se "vyjma počátku procesu samotné záležitosti týkající se správného určení vlastnictví nevěnovala žádná pozornost a ve svém důsledku bylo odepřeno rozhodnutí v této věci", čímž mělo být porušeno její právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelka spatřovala i v tom, že odvolací soud sice ve svém rozhodnutí obsáhle rozebral vztah státního a církevního práva, ve skutečnosti však své rozhodnutí prakticky neodůvodnil. Podobně i u rozhodnutí nalézacího soudu tvrdila stěžovatelka nesoulad s požadavky na ústavně konformní rozhodnutí, neboť to se omezilo pouze na konstatování obsahu sdělení Ministerstva kultury jakožto "objektivního a kompetentního orgánu". Jako porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelka konečně namítala i průtahy v řízení, neboť žaloba byla podána dne 13. 2. 1995 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2005 bylo doručeno dne 29. 11. 2005; stěžovatelka uvedla jedno jí zaviněné odročení jednání odvolacího soudu. Stěžovatelka konečně přednesla argument ad absurdum, namítajíc, že jí náležející vlastnictví, respektované v právní rovině během komunistického režimu alespoň formálně, jí bylo "odebráno" v průběhu 90. let blíže nespecifikovaným aktem zbavujícím tzv. historické církevní právnické osoby právní subjektivity.
Obsah je prístupný len pre používateľov s licenciou. Prosím prihláste sa, alebo ak ešte nemáte licenciu, prejdite SEM.